Strachy a úzkosti u dětí: Příběh Aničky

Nervozita, strach a do jisté míry i úzkost jsou normálními emocemi, které děti zažívají při objevování světa. Pokud se však úzkost vyskytuje častěji či intenzivněji, může to být známkou úzkostné poruchy, která negativně ovlivňuje vývoj dítěte. Příznaky dětských úzkostí:

Anna byla vždy introvertní dívka, která měla svou malou skupinu přátel ve své původní škole. Změna školy ji však zbavila této podpory a přinesla nové výzvy, ve kterých se cítila izolovaně a nejistě. Náhlý přechod do nového prostředí spolu s tlakem přizpůsobit se novému kolektivu ji zasáhl natolik, že začala trpět opakujícími se úzkostnými pocity a panickými záchvaty.

Jejím rodičům starosti o Aničku ještě vzrostly, když viděli, jak se jejich dcera stále více uzavírá a bojí se chodit do nové školy. Již večer a den před školou se Anička schovávala, bolelo jí břicho a klepala se. Rodiče naštěstí dlouho neváhali a rozhodli se vyhledat pomoc a zkusit terapii jako způsob, jak podpořit svou dceru v této náročné situaci.

Oba rodiče i Anička navštívili terapeuta, který jim poskytl bezpečný prostor k vyjádření svých pocitů a obav. Na začátku se Anna cítila velmi nejistě, ale už za chvíli se začala cítit pohodlněji a vnímala úlevu, kterou ji terapie přinesla. Terapeut jí pomohl identifikovat zdroje její úzkosti a zpracovat je natolik, aby mohla chodit normálně do školy, večer před školou se cítila v klidu a dokázala zvládat svoje případné emocionální reakce. Další terapie jí pomohla zapracovat na své sebedůvěře a rozvíjet se v komunikaci i navazování vztahů s novými spolužáky.

Díky terapii se Anička postupně začala cítit silnější, klidnější a sebevědomější. I když byly dny, kdy se občas cítila trochu nejistě, naučila se lépe rozpoznávat své pocity a efektivněji s nimi pracovat. S podporou svých rodičů a terapeuta se jí podařilo překonat své obavy a najít radost ve svém novém školním prostředí.

Navíc Anička získala i velmi cennou zkušenost a nyní už ví, že když přijde nějaká velká změna, dokáže si s ní poradit. A kdyby náhodou nedokázala, přesně ví, že si může říct o pomoc a každý problém vyřešit.

Příběh Aničky je silným svědectvím o důležitosti naslouchání potřeb dětí. V tomto případě se díky aktivní podpoře rodičů podařilo úzkost zastavit včas a vyřešit ji nejen v případu školní docházky a změny prostředí, ale i v ostatních oblastech. Anička získala velmi důležitou zkušenost, že pomoc je vždy možná, stačí si o ni říct. Proaktivní přístup rodičů k řešení dětských úzkostí může mít zásadní vliv na kvalitu života, rozvoj a celkové blaho dítěte v budoucnu. Neváhejte hledat pomoc, pokud vaše dítě bojuje s podobnými obtížemi. Tato investice do dětského duševního zdraví a budoucnosti se vyplatí mnohonásobně.